Výroční zpráva o činnosti sboru 2011

Dovolte i mě, abych vás tady přivítal jak jménem svým tak za hasiče Dolního Bukovska. Letos jsme toho udělali tolik, že by se o tom nechalo mluvit hodně dlouho, a bylo by to asi nezáživné. V několika málo větách se pokusím Vám sdělit vše co se u nás událo. Na jaře jsme na místním hřišti začali budovat našim dětem klubovnu ze dvou stavebních buněk, aby tam měli zázemí při nácviku.. Ty byly původně používané v Přibyslavi jako ubytovna. Všechno co se tam udělalo, jsme platili z vlastních peněz, vydělaných převážně na akcích s polní kuchyní. O činnosti dětí se zmíním jen částečně, více uslyšíte od jejich vedoucí. Jednou větou by se nechalo říct, že jsou to pašáci. Více méně na každé soutěži, kde byli, bojovali o stupně vítězů. Ne vždy se jim to povedlo, ale kdokoliv z místních hasičů by na naše děti měl být pyšný. Samozřejmě, že za velmi povedenou sezónu si zaslouží velké poděkování i všichni jejich vedoucí, kteří se jim věnují a bez nich by těchto úspěchů nedosáhli. Co se týká soutěží tak se ženy i muži dosáhli také celkem uspokojivých výsledků, na všech soutěžích co absolvovali. Ženám se bohužel nepovedlo napodobit muže a postoupit z obvodové soutěže z Úsilného. Chlapi se na tuto soutěž vydali v uvozovkách slepené sestavě, ale ukázalo se, že někdy je důležitější nasazení než umění. Soutěžilo se ve dvou disciplínách a to člunkové štafetě, v té jsme jasně zvítězili a v útoku, kde nás předběhli kolegové z Dynína. S celkový součtem umístění 3 se stáváme jasnými vítězi a postupujeme. V Budějovicích se nám už tolik nevedlo, po stovkách, kde se počítá 6 nejlepších časů máme součet 137 vteřin , což je necelých 23 sekund na jednoho závodníka. Následný útok se nám vůbec nepovedl a tomu odpovídá i výsledný čas 36 vteřin. Za to štafeta nám vyšla. Spojení dvou mladých a dvou zkušených závodníků se nám vyplatilo. S časem 65,5 sekundy jsme v této disciplíně našli jen jediného přemožitele. Celkově končíme na 7 místě, což se vám může zdát jako neúspěch. Pamatuji časy, kdy jsme bojovali o umístění na bedně, ale když vezmu, že moc nechybělo a málem jsme nejeli ani na obvodovou soutěž tak to považuji za úspěch. Nejsem zvyklý používat slůvko kdyby, ale v tomto případě si to neodpustím. Kdybychom zaběhli útok do nějakých 26 vteřin, což zvládáme, tak jsme mohli být i na třetím místě, ale to je bohužel jen to kdyby. S polní kuchyní jsme zabezpečovali mnoho akcí, v Přibyslavi jsme na setkání příznivců hasičské techniky vařili VIP hostům. Zvládli jsme pomoc i ostatním hasičům při všemožných oslavách a samozřejmě jsem se předvedli i doma třeba při Bukovském setkání . Na velké množství vybavení, jimž disponujeme nám byla letos postavena zděno železná přístavba. Plány na ní byly udělány již před čtyřmi lety. V uplynulém období jsme po dobu 3 let žádali o dotace na její výstavbu, ale bohužel ani jednou to nevyšlo, tak tuto stavbu bude platit Městys. Zúčastnili jsme se mnoha oslav i schůzí spřátelených hasičů a samozřejmě i obvodových schůzí na Hosíně. I letos jsme uspořádali den otevřených dveří. Svou návštěvou nás poctili senioři z Bukovska a přilehlého okolí. Podle toho co jsem zaslechl se jim u hasičů moc líbilo. Na dětský den jsme opět pozvali děti z mateřské školky. Jak již to bývá, jejich největším zážitkem bylo svezení v hasičském autě a hlavně skotačení v nefalšované hasičské pěně. Co se týká zásahové jednotky tak složení je stejné jako bylo loni, měli jsme k dispozici 25 členů, kteří museli absolvovat mnoho školení. Na zásahovém vozidle Liaz se během letoška povedlo udělat mnoho věcí. Přes zimu jsme pomocí vlastních sil namontovali naviják o tažné síle 8 tun a v lednu jsme úspěšně absolvovali technickou. Když byla Liazka vybavena na tolik, že už se s ní nechalo jezdit k zásahům přišlo na řadu jednání, jakého automobilu se zbavíme. Po dlouhých debatách a uvažování padla volba na zásahové vozidlo CAS 24 na podvozku Š 706 s dlouhou kabinou. Toto vozidlo putovalo včetně nějakého vybavení do obce Ostředek, nacházející se ve středních Čechách nedaleko Benešova. Už od začátku jednání s hasiči z této obce jsem nabyl přesvědčení, že o zmiňované auto mají velký zájem a budou o něj dobře pečovat, aby jim co nejdéle sloužilo při zásazích. Peníze získané za toto vozidlo byly použity na vybavení Liazky. Na toto auto nám přispěli jak hmotně tak finančně i dva větší podniky nacházející se v Bukovsku. Byla to jak cihelna tak zdejší zemědělský podnik, za což jim touto cestou ještě jednou děkuji. Letos jsme námětového cvičení, uspořádali ve sklepě místní základní školy. Všechny děti byly velmi zklamané, když zjistili, že se jedná o náměták a ne o zásah a ve středu budou muset opět do školy. Klasických zásahů bylo 16, z toho 9 technických pomocí a 7 ohňů. Ve třech případech jsme byli čistit kanalizaci. Dva zásahy jsme si připsali při odchytu obtížného hmyzu, a když jsme odklízeli následky po bouřce v Dolním Bukovsku a přilehlém okolí. Jednou jsme byli zabezpečit jako technická četa závody automobilů a odsát vodu ze sklepa. Co se týká hašení ohně tak v Bečicích, Soběslavi a Mažicích jsme byli jako záloha na místě události. Ve dvou případech jsme vyjeli hasit navezené větve k čističce odpadních vod v Dolním Bukovsku. U vodního díla Hněvkovice jsme hasili pozemek kolem chaty k jehož zapálení došlo nedbalostí. A největší zásah nejen letos, ale za několik posledních let jsme zažili ve Třitímě, kde hořela stodola. Pomalu po celou dobu zásahu bylo nutné užívat dýchaky, což nás stálo dost sil. A z půdy bylo nutné scházet větší množství balíkovaného sena a slámy pomocí vidlí a podobného nářadí. Celkem jsme na tomto zásahu byli přes 6 hodin a společně s našimi členy tam zasahovali hasiči z Týna nad Vltavou a Kostelce. Nyní už mi nezbývá nic jiného než Vám poděkovat, za to že jste si mě vyslechli a popřát vám příjemnou zábavu.

Za SDH Dolní Bukovsko velitel Tomáš Pavlásek