Press:

 

Českobudějovické listy 9.6.2011

Útočník Dolního Bukovska Lukáš Chochol po sobotním hattricku v Nových Hradech atakuje čelo pořadí střelců, v okresním přeboru dal v této sezoně už šestnáct gólů

Vítězství se slaví snadno, porážku hodíme za hlavu, říká

Dolní Bukovsko – Lukáš Chochol obléká v okresním přeboru dres Dolního Bukovska. V květnu se šikovný útočník pořádně rozstřílel, když zaznamenal celkem osm gólů. O minulém víkendu zazanmenal v Nových Hradech hattrick. Řadí se tak k nejlepším střelcům soutěže.

Zejména zásluhou jeho gólů patří ve vyrovnané tabulce Dolnímu Bukovsku 3. místo. Na postup to ale už stačit nebude, dvě kola před koncem soutěže už je jistým vítězem okresního přeboru béčko Malše Roudné.

Čím to, že se vám v květnu tak dařilo?

Nemyslím si, že by to mělo nějaký konkrétní důvod, spíš je to shoda okolností a šťastných náhod. Řekl bych ale, že pozitivní vliv na mé výkony má rodinná pohoda.

V projektu Gambrinusu Kopeme za fotbal jste byl dokonce vyhlášen Hvězdou měsíce května.

Vůbec jsem to nečekal. Ani ve snu by mě něco takového nenapadlo. Byl jsem vážně hodně překvapený. Není to ale jen ocenění pro mne, to patří celému týmu. Jsou tady výborní kluci, bez nichž by se mi to nepodařilo. Máme tady skvělou partu, a tak ani z porážek neděláme velkou tragédii. Vítězství se vždycky slaví snadno, ale my si vše vyříkáme v hospodě, i když prohrajeme. Porážku hodíme za hlavu, máme aspoň motivaci být v příštím zápase lepší. Jsem v D. Bukovsku rok a půl a nemůžu si vůbec na nic stěžovat.

Momentálně se vám fotbalové daří. Jaké máte další cíle?

Co se týká fotbalu, budu naprosto spokojený, když se nám podaří vyhrát okresní přebor. Měnit tým rozhodně neplánuju, nějaké už jsem vyzkoušel. Navíc v Bukovsku s rodinou bydlíme a teď tu i stavíme, takže se jinam, ani třeba do vyšší soutěže, rozhodně nechystám.

Jaké byly vaše fotbalové začátky?

Začal jsem s fotbalem docela pozdě. Když mi bylo asi tak patnáct, tak jsme s kamarády začali hrát fotbal. Kopali jsme a byli jsme fajn parta. Fotbalem jsme neustále žili a pořád jsme si o něm povídali. U fotbalu jsem zůstal a nejdál jsem to dotáhl ještě v dorostu, když jsem v Soběslavi kopal KP.

Přece jen nejste profesionál. Jak jste na tom s fyzičkou a technikou?

Určitě je pořád na čem pracovat a co zlepšovat. Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Kondice dělá problémy všem, kteří chodí pravidelně do práce a volný čas věnují hraní. Bohužel kvůli práci nemám čas kvalitně trénovat, což se pak při zápase vždycky projeví.

Poslední otázka směřuje trochu do říše fantazie. Kdybyste měl možnost hrát v Gambrinus lize, za jaký klub byste nejradši nastoupil?

Jednoznačně za Slavii. (nik)

Českobudějovické listy 17.6.2010

Nejlepší diváky má Bukovsko, míní Dvořák

Dolní Bukovsko – Nejstarší muž v sestavě Dolního Bukovska v souboji letošního a loňského nováčka okresního přeboru krásným gólem pečetil výhru nad rezervou Malše Roudné (2:0).

Míč se při střele Marcela Dvořáka (35) efektně odrazil od břevna do roudenské sítě. Harcovník se gólem v poslední minutě postaral o pěknou tečku za domácí sezonou Dolního Bukovska, které skončí v tabulce hned za postupujícím Srubcem, a to je pro nováčka bezesporu úspěch.„ Gól na 2:0 v 90. minutě už byl jen kosmetickou úpravou, něčím pro diváky – za to, že to s námi tu sezonu vydrželi,“ usmíval se po utkání Dvořák. Potvrdil, že diváci v Bukovsku jsou pro domácí kolektiv dvanáctým hráčem. „Umí vytvořit výbornou kulisu. Jsou to superdiváci. Už jsem prošel více soutěží, ale takové jsem ještě nezažil. I na venkovní zápasy s námi jezdí plno lidí, a to se v okrese hned tak nevidí,“ kvituje Marcel Dvořák podporu fanoušků v přeboru. I když se přízeň diváků nedá jednoduše zvážit na miskách vah, Marcel Dvořák může směle porovnávat. „Hrál jsem v Ševětíně, Bavorovicích, pak zase v Ševětíně a teď končím kariéru tam, kde jsem začínal – v Bukovsku,“ bilancuje Dvořák, jenž opouštěl bavorovický Mariner v době, kdy postupoval z I. A třídy do krajského přeboru. V sezoně, kdy Bavorovice ze soutěže sestupují, Dvořák může s veselou rekapitulovat úspěšný rok nováčka v okresním přeboru. Není vyloučeno, že postup ještě zažije. „No, tak ničemu se asi nebráníme. Ale teď nikdo nečekal, že když postoupíme do okresu, tak budeme hrát na špici. Chtěli jsme hrát dobře a příští rok se o to třeba můžeme pokusit,“ připouští dolnobukovský záložník. Ve středu, případně na kraji záložní řady D. Bukovska se Dvořák doplňoval s jiným zkušeným hráčem – Ardamicou. „Teď já hraju ofenzivněji, protože Ardamica je trošku běhavější, takže má za úkol i obrannou fázi,“ vysvětluje Marcel Dvořák, jak jim trenér rozdělil úlohy na hřišti. Na jaře se zranil, a určitě i jeho absence se promítla do krize, které se jeho tým nevyhnul. „Měl jsem problémy s třísly,“ popisuje Dvořák, proč vynechal i domácí šlágr s vedoucím Srubcem. „Měli jsme marodku. Neříkám, že se mnou by mužstvo hrálo lépe, ale marodka se v té době na našich výsledcích určitě taky podepsala,“ míní. Dolnobukovský rodák bydlí v Ševětíně, přesto se rozhodl několik kilometrů dojíždět. „Sliboval jsem, že pomohu, už asi dva roky dopředu, ale v Ševětíně mě přemlouvali, abych zůstal,“ líčí. Ačkoli nastupoval v krajských soutěžích, nikdy nepřestal být hráčem Dolního Bukovska. „Na všech štacích jsem vždycky hostoval,“ podotýká Marcel Dvořák. „Teď jsem si řekl, že to Bukovsku konečně už vrátím a trochu jim pomohu . . .“Je to náhoda, že Ševětín, kde Dvořák žije, skončil v I. B třídě na druhém místě – stejně jako Dolnobukovští v OP. Jenže není stříbro jako stříbro. „Pro Ševětín je to možná zklamání, tam si věřili, ale pro nás jako nováčka okresního přeboru je, myslím, druhé místo úspěch,“ uzavírá spokojeně Marcel Dvořák.

Českobudějovické listy 17.1.2006

Atletem roku v roce 2005 Pour, v ženách zvítězila Vaculová

V hotelu Trilobit ve Veselí nad Lužnicí byly slavnostně vyhlášeny výsledky ankety Atlet roku 2005. V kategorii mužů vyhrál dálkař Tomáš Pour, v kategorii žen borovanská Gabriela Vaculová. Trenér Jan Linhart si, stejně jako jeho svěřenkyně, ocenění váží. "Gábina dva měsíce marodí s těžkým výronem, čtyři týdny měla sádru, i proto je pro ni v této době každé ocenění důležité." Atletka se pomalu dostává znovu do formy, v těchto dnech začíná zlehka vyklusávat. "Halová sezona je ztracena." Vzhledem k výkonům a zlepšení v roce 2005 získala Gabriela Vaculová titul Atletka Jihočeského kraje roku 2005 právem: 3. na halovém MČR v trojskoku, 2. na MČR, mistryně ČR do 23 let. V kategorii mužů podle očekávání získal titul Atlet roku dálkař Tomáš Pour: 2. na halovém MČR v dálce, 4. na MČR, 8. na ME do 23 let: "Je to pro něj odměna za to, co pro jihočeskou atletiku udělal," míní atletův trenér Jiří Couf. "Anketa je společenskou záležitostí, je to i motivace do další práce, máme z vítězství radost." Nejlepším juniorem byl zvolen Marek Hrubý (Tábor), v juniorkách vyhrála Dana Šatrová (Sokol ČB). Vyhlášení se ve Veselí nad Lužnicí zúčastnil také Mgr. Václav Průcha, vedoucí oddělení mládeže, tělovýchovy a sportu Krajského úřadu Jihočeského kraje. Muži: 1. Tomáš Pour (roč. 83, Sokol ČB) 29 bodů, trenér Jiří Couf, 2. Jan Bláha (roč. 71, Sokol ČB - na konci roku přestup do Kroměříže) 24 bodů, trenér Jaroslav Schmied, 3. Jan Kreisinger (roč. 84, Čt. Dvory - přestup do Kroměříže) 16 bodů, trenér Jaroslav Schmied. Ženy: 1. Gabriela Vaculová (roč. 85, Borovany) 38 bodů, trenér Jan Linhart, 2. Jana Melichová (roč. 79, SK Čéčova ČB) 18 bodů, trenér Pavel Váňa, 3. Lucie Špatenková (roč. 80, SKP ČB), 15 bodů, trenér Miroslav Turek.

Českobudějovické listy 15.12.2005

Svaz po odvolání zmírnil trest pro hráče Bukovska

Okresní fotbalový svaz Č. Budějovice na základě odvolání oddílu TJ Dolní Bukovsko přehodnotil tresty, které padly po utkání okresní soutěže na Borku, nedohraném pro inzultaci asistenta rozhodčího. Svaz vzal na zřetel až druhý pokus Dolního Bukovska o odvolání proti verdiktu STK a disciplinárky, protože ten první nesplňoval několik náležitostí. Do nového roku svaz půjde s čistým štítem. Případ znovu otevřel a vynesl nový, mírnější trest pro hráče Svobodu, jenž na Borku roztržku vyprovokoval. "Co se týká trestu pro oddíl, ten jsme ponechali v původní podobě. Finanční postih i kontumace zůstaly. Co se týká hráče, částečně jsme mu vyhověli. Znovu jsme si nechali dodat podklady k prošetření a trest mu snížili z osmnácti na dvanáct měsíců," řekl předseda OFS ČB Jiří Kureš. Odvolací komise zohlednila protichůdná svědectví a vyjádření obou stran, která svazu rozhodování nikterak neulehčila. "Byly tam nejasnosti, rozpory," přiznává pochybnosti šéf svazu. Možná i díky tomu hráče Svobodu svaz alespoň částečně omilostnil. "Nikdy předtím nebyl trestán, proto jsme mu dobu zákazu činnosti zkrátili," vysvětlil předseda Jiří Kureš.

Týdeník Táborsko 7.12.2005

Premiérová trefa Ve středu se za muže poprvé trefil útočník Josef Mikeska. Běžela 52. minuta zápasu když přesným zásahem vyrovnával na 4:4. Odchovanec z Veselí strávil dva roky v Jindřichově Hradci, předtím hrál v Českých Budějovicích a v současné době je na táborském hostování.

Bylo vidět, že jste se hodně upřímně radoval… Jsem šťastný, mám teď dobré pocity. Dlouho jsme na první gól čekal.

Máte puk schovaný na památku? Nemám. Ani jsem si puk v té rychlosti nestihl vzít.

Moc příležitostí v mužích nedostáváte a tak nastupujete alespoň za juniory. Kde je vaše oblíbené místo? Hraji spíš křídlo, i když mě trenér Mazanec staví i jako centra. Je mi to ale vcelku jedno.

Českobudějovické listy 6.12.2005

Tomáš Pour může snít třeba o letních OH v Pekingu 2008

Atlet Sokola ČB Tomáš Pour se propracoval v dálkařském sektoru mezi osobnosti české atletiky. V letošní sezoně si na ME 22 vylepšil osobní rekord, k potěšení svému i trenéra Coufa přistál ve vzdálenosti 782 cm od odrazového prkna.

S jakými pocity se loučíte s letošní sezonou?

"Sezona byla perfektní. Bylo to super až na zranění, které přišlo na konci. Hala byla dobrá, léto skvělé. Škoda, že chvíli po návratu z mistrovství Evropy jsem si pohnul kotníkem. Natáhl jsem si vaz, šest týdnů jsem se musel léčit a sezona pro mě skončila."

Z vašeho celkového hodnocení se dá vysledovat spokojenost?

"Určitě. Tak dobrou sezonu jsem ještě neměl."

Nepochybně k tomu přispěl osobní rekord. Na ME 22 jste dolétl 782 cm od odrazového prkna. Byl to váš nejvydařenější závod v sezoně?

"Dá se to tak říct. Povedlo se mi to jako žádný jiný závod v životě. Skočil jsem si osobák, dostal jsem se do finále. Tam jsem sice měl problémy s rozběhem, skočil jsem 768, bylo z toho osmé místo."

Mohla to nakonec být ještě lepší pozice než osmá, ale asi nelitujete?

"Vůbec ne. Závodníci na mistrovství Evropy už okolo mne měli daleko víc zkušeností. Možná jsem se mohl posunout na páté nebo šesté místo, soupeři ale opravdu byli velice dobří. Ti nejlepší mají lepší podmínky, jsou vyzávodění, mají větší zkušenosti s evropskými závody. Většina z nich už dávno byla na juniorských šampionátech, pro mne to byla první zkušenost. Většinou se stává, že závodník při premiéře pohoří, že je přemotivovaný, mně se to nestalo. Jsem opravdu moc spokojený, vůbec jsem s osmým místem nepočítal. Spokojen jsem byl už s tím, že jsem se na Evropu dostal, chtěl jsem nezklamat, to se povedlo."

Jaké jsou vaše plány do další úvodu roku 2006?

"Teď se připravujeme na halu, uvidíme, co z toho vznikne. Jako vždy moc závodů vypsaných není. U nás pro dálku moc nejsou podmínky. Koridor má menší doskočiště, moc se skákat nedá, dojíždět budeme do Prahy. Třeba se nám povede splnit limit na mistrovství Evropy. Bude okolo osmi metrů. Nechceme ho vyloženě plnit, ale když se to podaří, bude to super. Jde o to, abychom zopakovali loňskou sezonu. Chci skákat kolem 780, 790 centimetrů, abych mohl jezdit na nějaké lepší závody."

Co vám říkají olympijské hry?

"Budu se dívat. Jsem fanoušek všech sportů. Pro mne to bude zážitek. Koncem února je ale mistrovství republiky, právě při olympiádě budeme hodně trénovat...

To si nerozumíme, já myslel letní OH. Nechystáte se aktivně na OH do Pekingu?

"To je ještě daleko. Trenér ale říká: Jedeme na Peking! Tak uvidíme. Když nebudou potíže, myslím, že s trochou štěstí by to mohlo vyjít."

Po ME 22 jste si poranil kotník, alespoň jste si odpočinul...

"Všechno zlé je pro něco dobré. Já se ale ještě chtěl ukázat, chtěl jsem získat nějaké tituly. Po zranění už jsem neměl možnost. Je pravda, že mě to po dobré sezoně zase až tolik nemrzí. Uvidíme, co bude v příštím roce. Mohlo by to být ještě lepší.

 

Českobudějovické listy 22.9.2005

Samozřejmě se odvoláme, ujišťují Dolnobukovští

Fotbalový oddíl TJ D. Bukovsko poskytl stanovisko k událostem, které se staly 3. září na hřišti FK Borek při utkání okresní soutěže.

Disciplinárka OFS minulý týden vynesla tvrdé tresty, mj. rok a půl zákazu činnosti pro hráče Jana Svobodu a pokutu tři tisíce korun.

"Náš názor nebyl akceptován a dle našeho názoru byl hráč i klub neúměrně potrestán. Celou dobu jsme věřili, že vše bude spravedlivě posouzeno. Výsledek jednání disciplinární komise nás šokoval.

Slovní šarvátka našeho hráče s rozhodčím nebyla zrovna v oblasti pravidel slušného chování, ale útok pomezního rozhodčího na vyloučeného hráče nemá se sportovním chováním už vůbec nic společného. Navíc nás udivuje, že vůbec nebyl projednáván incident, kdy domácí fanynka napadla našeho vedoucího mužstva, a to v prostoru hřiště. Proč nezasáhla pořadatelská služba?

Kdyby mělo domácí družstvo řádně zajištěnou pořadatelskou službu, kdy hlavní pořadatel má stát dva metry od středové čáry po celou dobu zápasu a zajistit bezpečný odchod vyloučeného hráče do kabin, nemuselo dle našeho názoru k danému incidentu vůbec dojít.

Z celé kauzy máme pocit křivdy a bezmoci. Děti učíme mluvit pravdu, ale co s dospělými, kteří pravdu vědomě neříkají?

Proti rozhodnutí komise se samozřejmě odvoláme a doufáme ve spravedlivé a nestranné posouzení. Pravda by měla zvítězit, ale skutečnost je bohužel mnohdy jiná."

Klíčová byla pro DK výpověď rozhodčího Zdeňka Kovaříka.

"Jeho tvrzení je zkreslené a naprosto neodpovídá pravdě. Kritická situace se odehrála takto: Hráč Svoboda z Dolního Bukovska dostal dvě žluté karty a byl vyloučen. Při odchodu ze hřiště směrem do kabin byl ještě ve hřišti hrubě napaden pomezním rozhodčím domácího mužstva a udeřen praporkem do hlavy. K výše zmíněnému napadení se dále připojil i trenér a brankář domácího mužstva a posléze i domácí divačka, která inzultovala vedoucího našeho mužstva. Poté rozhodčí ukončil zápas," stojí v prohlášení TJ Dolní Bukovsko a její předsedkyně Anny Šubrtové.

Českobudějovické listy 22.6. 2005

Pour ve velké pohodě se chystá na vrchol sezóny.

Českobudějovický atlet ze Sokola ČB Tomáš Pour se docela rychle zabydlel v české dálkařské špičce. V letošní sezoně zatím plní plán přesně tak, jak si s trenérem Coufem předsevzali.

Pohled na vaše výkony napovídá, že máte dost důvodů k dílčí spokojenosti?

"Sezonu jsme začali v polovině května v prvním kole extraligy mužů, kde jsem výkonem 751 centimetrů skončil třetí. Na začátek to nebylo špatné."

Vyrazil jste společně s trojicí českých reprezentantů na mítink do Německa a bylo z toho šesté místo...

"Vůbec mi to tam ale nešlo. Nevycházela mi technika, skočil jsem 744, při problémech s technikou víc ani nešlo."

V extralize jste si spravil v Olympu chuť?

"V červnu bylo hrozné počasí. Navíc jsme s trenérem malinko přepískli přípravu. Z toho, co bylo natrénováno, to bylo dobré, ale jinak se mi technicky zase moc nevedlo."

Takže až v Lille jste cítil, že se dostáváte do formy?

"Byl to závod Grand Prix první kategorie, kde závodili Stehlík, Hamáčková, Ptáček a další. To jsou reprezentační hvězdy. Byl jsem třetí, dal jsem v protivětru 0,8 metrů za vteřinu 753 centimetrů. To bylo výborné."

Jaká byla v dálce konkurence?

"Výjimečná. Skákal třeba Škurlatov, to je hvězda, která má skočeno přes osm metrů. Byl na mistrovství světa nebo na olympiádě. To je pro mne velice cenný skalp. Šlo totiž také o to, že se skákalo do závodu dvojic. Muži se počítali dohromady se ženami. Mojí partnerkou byla juniorská mistryně světa Denisa Ščerbová. Je u nás nejlepší, má v devatenácti letech za sebou české rekordy. Je mladá, ohromně talentovaná. Skončili jsme třetí, byl to výborný závod, ve kterém jsme překvapili. V soutěži byly daleko zkušenější týmy. Snad jen Francouzi byli jasně nejkvalitnější. Eunice Barberová skočila 651 a Sdiri, který už skočil i 820, dolétl na 792. To je v protivětru velice slušný výkon. Závody se nám povedly."

Vrcholem sezony bude MČR a ME do 22 let. Náročný limit pro šampionát jste splnil velice brzy, uklidnil vás tento fakt?

"Přesně tak. Nejlepší závody mi vyšly ty první extraligové jedenadvacátého května. Bylo super počasí, foukal mírný vítr do zad, skočil jsem 751. Pak jsem potřeboval i rady trenéra, co mám udělat na rozběhu. Musel jsem trochu vařit z vody. Je dobře, že limit už mám dávno za sebou, jinak bych ho musel plnit až teď na mistrovství republiky. To by bylo na poslední chvíli."

Projevuje se klid v tréninku i zvýšenou chutí do přípravy?

"Určitě. Výsledky nevypadají nic moc, zdálo by se, že jsme na špatné cestě. Když ale měříme v tréninku, cítíme se perfektně. Všechno připravujeme na mistrovství republiky, které bude v Kladně třetího a čtvrtého července."

O dva týdny později se vypravíte na ME 22 do Německa...

"Evropa bude vrcholem. Mistrovství republiky je pro mne hned na druhém místě. V Erfurtu bych chtěl uspět, chci ale zvládnout oba cíle. Už teď je cítit, že forma jde nahoru, brzy by měl přijít vrchol."

Už se dá mluvit o závěrečné fázi přípravy?

"Dodělali jsme hrubou, teď už se připravujeme na konečnou fázi přípravy. Budeme se věnovat jen technice, vyběhávání. Technicky jsem na tom myslím velice doře. Žádný skok ode mne letos zatím nebyl perfektní, všechny byly tak průměrné, a bylo to kolem 750. To je vynikající. Superskoky by mohly být kolem 770 centimetrů. Kdyby se mi povedl pokus, mohli bychom poskočit k 780 centimetrům. Nejsem zatím zklamán, trenér také ne, čekáme, co to udělá. Podle mne to vyjde, jen nesmí přijít problémy nebo malé přešlapy. Jsem stoprocentně připraven."

Když už přemýšlíte nad 780 centimetry, téměř blíží osmimetrová hranice?

"Zdá se, že je to kousíček, ale je to hrozně těžké překonat. V hale jsem dal 770, teď, kdybych to zopakoval, bylo by to vynikající. Jak říká trenér, chce to pravidelně umět skákat 770 nebo 780. Pak to může vyjít. O deset patnáct centimetrů se mi může podařit uletět. Chce to ale skákat na 780. Před námi je hodně práce, máme určitě co zlepšovat. Bylo by super se třeba dostat na olympiádu. Je to ale opravdu moc těžké, zatím tak daleko neuvažujeme. Jdeme ze sezony na sezonu."

Věříte, že se osm metrů ve vašem těle někde skrývá?

"Trenér v to věří. Prý na osm metrů mám. Já tak zkušený ještě nejsem. Jirka Couf už má hodně odtrénováno, má to v oku. Jeho prognózy, alespoň většina z nich, vyšly na sto procent. Pokud mi věří, že na osm metrů mám, tak pokud nepřijde zranění, pokud bude perfektní sezona, sejde se počasí, mírný vítr do zad, všechno bude hrát do not, někdy v budoucnu by to mohlo vyjít. Je mi 22 let, vrchol je kolem 27-29. Za pět let uvidíme. Jde také o to, zda u atletiky člověk vydrží."

 

Českobudějovické listy  15.5.2005

Hokejista Martin Štrba nakonec nejde do Třince, ale do Sparty

"Jednání vzalo obrat," řekl serveru ředitel Sparty Luboš Koželuh. V Třinci jsou z nastalé situace roztrpčení. "Dnes bych to nechtěl komentovat. Vyjádříme se v pondělí. Martin by se měl zamyslet nad svým chováním. Ale pokud má ke všem věcem takovýhle přístup, tak o takového hráče ani zájem nemáme," citoval hokej.cz generálního ředitele Ocelářů Iva Pullmanna. Štrbův agent Robert Spálenka uvedl, že hráč změnil názor z rodinných důvodů. "Martinova manželka čeká třetí dítě, které by se mělo narodit v září. Martin chce být prostě blíž k domovu," řekl Spálenka. "Chápu, že jsou v Třinci naštvaní. Ale důvody jsou natolik závažné, že věřím, že to nakonec pochopí. Bohužel, život takové věci přináší, nikdo nikomu nechtěl dělat nějaké naschvály. Martin se o tom bavil i s trenérem Nelibou, který to pochopil," dodal. Sparta zatím posilovala především obranu (Jiří Vykoukal, Ján Tabaček, Milan Toman, Martin Hlavačka); Štrba je po Romanu Vopatovi teprve druhou akvizicí do útoku. "Martina jsme měli vytypovaného už několik let, ale nakonec jsme se s ním dohodli až letos. Je to univerzální útočník v nejlepších letech, věříme, že se u nás prosadí. Trenéři mají v jeho schopnosti velkou důvěru," prohlásil Koželuh. Až do této sezony působil Štrba v nejvyšší soutěži výhradně v Č. Budějovicích, epizodně se objevil v Liberci. Na začátku letošního ročníku odešel do Spartaku Moskva, kde však po 24 zápasech skončil. Potom odehrál 12 utkání na výpomoci v Liberci a vrátil se do Č. Budějovic, kterým pomohl k návratu do extraligy. V nejvyšší soutěži absolvoval celkem 332 zápasů a zaznamenal 185 bodů za 81 tref a 104 asistencí.

Českobudějovické listy 6.5.2005

Útočník Martin Štrba definitivně přestupuje z HC ČB do Třince

Devětadvacetiletý útočník Martin Štrba definitivně odchází z HC Č. Budějovice a stane se posilou extraligového Třince. Sám hráč nám tuto informaci potvrdil. "Ve středu jsem v Třinci podepsal tříletou smlouvu," přikyvuje hokejista, který drtivou většinu své kariéry odehrál v jihočeské metropoli. Štrba se netajil už před minulou sezonou tím, že by chtěl změnit prostředí. Loňskou sezonu začal ve Spartaku Moskva, ale předčasně se vrátil domů a úspěšně pomáhal svému mateřskému klubu v boji o návrat do nejvyšší soutěže. "Je pravda, že jsem chtěl změnit vzduch. Proto jsem odešel do Ruska a musím přiznat, že jsem tam chtěl vydržet déle. Bohužel to ale nevyšlo a v prosinci jsem se vrátil. Slíbil jsem prezidentu HC České Budějovice panu Davidovi, že v tom případě pomohu klubu v boji o návrat do extraligy. A to jsem také splnil," vrací se rodák z Dolního Bukovska k loňské sezoně. V HC ČB měl smlouvu do konce dubna a po jejím vypršení se stal volným hráčem. Štrba se nikdy netajil touhou po zahraničním angažmá a měl také nabídky. "Ozvala se mi švédská Lulea, kde bude trénovat Sláva Lener, a také finský Ässät Pori. Oba kluby však chtějí čekat, jak se vyvine situace v NHL, což se mi nelíbilo," uvádí útočník s reprezentačními zkušenostmi. "Navíc jsem měl s Třincem předběžnou dohodu. Už týden po našem postupu mi ležela na stole od Třince nabídka smlouvy a přišlo mi vůči nim hloupé jednat ještě někde jinde. Nechtěl jsem své rozhodnutí už více oddalovat. Mohlo by se také stát, že by NHL znovu nezačala a já bych najednou neměl kde hrát. Koncem srpna už bych jen těžko něco sháněl," vysvětluje Štrba, proč dal nakonec přednost Ocelářům. O Třinci se v minulé sezoně mluvilo také jako o klubu, který měl poměrně značné finanční potíže. "Také jsem o tom slyšel a informoval jsem se na současnou situaci. V klubu se vyměnilo vedení a mělo by to být dobré. Kdybych měl pocit, že to v Třinci nefunguje, tak bych s klubem vůbec nejednal," tvrdí "Navíc mám ve smlouvě body, které mi zaručují, že v případě nedodržování smlouvy ze strany klubu ji mohu během krátké chvíle vypovědět a byl bych uvolněn. Toho se ale nebojím. Mluvil jsem o tom i s Vencou Pletkou a všechno zatím funguje. Peníze chodí včas, takže by neměly být žádné problémy," věří robustní útočník. Třinci loňská extraligová sezona vůbec nevyšla. V tabulce pod sebe dostal pouze beznadějnou Jihlavu a konečná třináctá příčka určitě nebyla výsledkem, se kterým by bylo vedení klubu spokojeno. V sezoně příští by to mělo být jinak. "Mužstvo prošlo výraznou obměnou. Na post brankáře se podařilo získat Biegla, který by měl spolu s Vojtkem vytvořit kvalitní dvojici. Vyměnila se prakticky celá obrana. Přišli zkušení beci Tesařík, Kroupa, Vyhlídal, Výtisk a Pácal. Útočníci zůstali všichni až na Richarda Krále, o kterého už ale vedení klubu nemělo zájem a pustilo ho do Zlína. Navíc přišel z Plzně Kudrna. V Třinci by měl být letos hodně silný tým a v každém případě bychom měli hrát na play off," je přesvědčen Štrba. Město Třinec samo o sobě hokejisty až tak moc neláká. "Venca Pletka mi říkal, že je tam pěšky všechno blízko," směje se Jihočech. "Ale třeba do Ostravy je to kousek," říká Štrba, jemuž nevadí ani fakt, že z Třince do Budějovic je to pořádně daleko. "S tím se nedá nic dělat. Prostě se odstěhujeme do Třince a budeme tam teď tři roky bydlet," konstatuje. V současné době se Štrba zotavuje po operaci tříselné kýly doma na jihu Čech. "Domluvil jsem se s trenérem Nelibou, že se ještě čtrnáct dní budu doma léčit. Po dobu měsíce po operaci bych měl mít klid," vysvětluje. Poté by měl definitivně zamířit na druhý konec republiky. "V Třinci mám byt, takže všechno připravím a potom za mnou přijede i manželka se synem. V září očekáváme narození druhého potomka, takže uvidíme, jestli manželka zůstane do té doby doma, nebo pojede se mnou. Teď to musíme nějak skloubit a potom už budou všichni se mnou v Třinci," vysvětluje Martin Štrba. Vedení HC České Budějovice Štrbovi v odchodu nijak nebránilo. "Martin od nás nabídku dostal, ale respektovali jsme jeho rozhodnutí, že po dlouholetém působení v našem klubu chtěl změnit prostředí. Změna pro něj bude určitě prospěšná a my mu v novém působišti přejeme hodně úspěchů," řekl ke Štrbovu odchodu prezident HC ČB Jaroslav David.

Českobudějovické listy 12.4.2005

Tomáš Pour skákal mezi klokany, chtěl by doletět až na 780 cm

Před odletem jste tvrdil, že se těšíte na australský šampionát pod širým nebem. Jak závod probíhal? "Počasí i cesta byly super, všechno bylo v pohodě. Když jsem přiletěl, bylo v Sydney kolem třiceti stupňů. Dva týdny jsem trénoval, připravoval jsem se na závody. Ještě dva dny před otevřeným mistrovstvím Austrálie jsem cestoval kolem Opery na Manly Beach, měl jsem toho docela dost. Druhý den jsem měl absolvovat jen rozcvičení, ale byl jsem opravdu strašně unavený." To mluvíte o polovině týdne, v pátek vás čekala kvalifikace. Jak probíhala? "Cítil jsem se strašně. Říkal jsem si, že kvalifikační limit sedm a půl metru nemůžu skočit. Druhým pokusem se mi to podařilo, dostal jsem se do sobotního finále." Čtvrté místo z australského šampionátu není k zahození, souhlasíte? "Skočil jsem 768 centimetrů, obsadil jsem místa za závodníky, kteří už mají skočeno přes osm metrů. Byl jsem spokojen s výkonem, i když jsem se dobře necítil." Dostal jste chuť do závodění a vyrazil na mistrovství Nového Jižního Walesu,... "Cítil jsem se o mnoho lépe, jenže mi zase nešly nohy. Technicky to bylo lepší, ale neskákalo mi to. Bylo z toho pouze 754 centimetrů. Vyhrál jsem, ale já už byl spokojen s tím, že jsem doma splnil limit pro mistrovství Evropy, takže jsem si zazávodil pro radost." Dá se porovnat atmosféra českého halového mistrovství, které máte čerstvě za sebou, se šampionátem v Austrálii? "Je malinko jiná. Náš halový šampionát je v uzavřeném prostoru, kde bylo docela dost lidí. V Austrálii se nakonec neskákalo na olympijském stadionu..." Původně se ale mluvilo o závodění na stadionu, kde OH v Sydney probíhaly? "Já to tak očekával. Jenže tam už se hraje jen rugby, prostor je asi pro osmdesát tisíc diváků. Skákalo se na stadionu hned vedle, diváků bylo asi okolo dvou tisíc. Byla škoda, že jsme skákali na druhé straně od tribuny. Okolo pískoviště byli jen lidi, kteří se věnují dálce, trenéři a fanoušci, kteří přišli speciálně na náš závod. V sektoru bylo asi sto lidí, šampionát sledovaly asi dva tisíce. Jinak atmosféra byla výborná." Už jste naznačil, že jste se stačil trochu podívat po Austrálii? "Dost mne překvapilo, že Sydney je postaveno v národním parku v zeleni. Není to jako Budějovice nebo Praha, to jsou stará města, kde je hodně budov a málo zeleně. Tam je to přesně naopak. V Sydney je spousta zeleně, domů moc není. Sydney má pět miliónů obyvatel, rozprostírá se na sto padesáti kilometrech. To je třeba oproti Praze obrovský prostor. Byl jsem u Opery, byl jsem na Harbour Bridge (oba snímky - pozn. red.), prošel jsem historickou část města. Navštívil jsem Modré hory, i to byla zajímavost. Měl jsem na cestování jen dva týdny, z toho tři dny propršely. Moc daleko jsem se nedostal. Není to jako u nás, ujedete sto padesát kilometrů a pořád jste v Sydney." Doplnil jste rehabilitaci koupelí v mořské vodě? "Nevynechal jsem návštěvu nejznámějších pláží, voda byla vynikající, počasí také. Jsem spokojen se zážitky z cesty i se sportovním výkonem. Zůstal jsem dva centimetry za osobním letošním maximem, to není špatný výkon. Já čekal, že skočím tak kolem sedmi a půl metru. Vlastně jsem si vylepšil venkovní jihočeský rekord." Co chystáte po návratu? "Jsem doma zatím krátce. První dva tři dny jsem se aklimatizoval, přišel jsem se podívat na trénink za kamarády. Moc jsem toho nenatrénoval, až teď se začneme připravovat. Začnu nabírat sílu. Na soustředění na Nové Hutě odjedeme třiadvacátého dubna, do té doby budeme dělat všeobecnou přípravu. Až se vrátím, budeme pokračovat v přípravě celý květen, až na začátku června půjdeme do techniky a do rychlosti. Limit už mám, můžeme se připravovat přímo na mistrovství republiky, které bude začátkem července. Dva týdny na to pojedu na mistrovstí Evropy do dvaadvaceti let do Erfurtu." Máte v rámci reprezentace v plánu i mezinárodní utkání? "Začátkem srpna bude v Manchesteru mezistátní utkání, na něj se kvalifikují první dva z mistrovství republiky. Chtěl bych tam cestovat, protože tam budou závodníci z Anglie, Španělska a Francie, to by mohl být velice prestižní závod. Koncem srpna mne čeká mistrovství republiky do dvaadvaceti let v Olomouci." Loni jste hostoval ze Sokola ČB v Domažlicích, máte jasno pro tuto sezonu? "Domluvili jsme se na extralize v Olympu. Závodů tak bude daleko víc než v hale. Pod střechou jsem absolvoval čtyři, plus dva venku v Austrálii, teď bych jich měl absolvovat minimálně kolem patnácti. Doufám, že se mi podaří skočit někam k 780 centimetrům."

 

Českobudějovické listy 7.3.2005

 

Tomáš Pour v Sydney čtvrtý

Atlet Sokola Č. Budějovice Tomáš Pour (trenér Jiří Couf), vynikajícím způsobem reprezentoval jihočeskou atletiku i celou Českou republiku.V sobotním finále na otevřeném mistrovství Austrálie (Open Nationals Championships) před početnou návštěvou na olympijském komlexu v Sydney obsadil výkonem 768 cm výborné 4.místo.Protože i vítr byl v povolené toleranci (1,1m/s), vymazal i dosavadní historický krajský rekord pod otevřeným nebem.Ten měl dosud hodnotu 761 cm a v roce 2004 jej vytvořil právě Tomáš Pour. Příští víkend se Tomáš ještě zúčastní mistrovství Nového Jižního Walesu do 23 let (New South Wales U23 Athletics Championships), rovněž v olympijském komlexu v Sydney.Pak se hodlá věnovat jen lehkému tréninku, který mu pravidelně telefonicky ordinuje trenér Jiří Couf , a poznávání krás Sydney a okolí v příjemném klimatu.Se zájmem sleduje naše atlety na ME v Madridu a úsilí českobudějovických hokejistů o postup do extraligy.“Velice jej mrzí, že jeho kamarád Martin Štrba se zranil a nemůže pomoci týmu HCČB v play off. Rovněž zdraví všechny sportovce a příznivce, hlavně pak atlety ze Sokola Č.B. a tréninkové skupiny Jirky Coufa. Také pozdravuje všechny čtenáře ČBL“ tlumočil otec Václav Pour.

 

Českobudějovické listy 5.3.2005

Tomáš Pour dnes ve finále na olympijském stadionu!

Pour kvůli sportu přerušil studium na Pedagogické fakultě JU v Č. Budějovicích a nedávno odletěl na pobyt k protinožcům, kde má vzhledem k podnebí mnohem lepší tréninkové podmínky. Na olympijském stadionu v Sydney se svým druhým pokusem 755 cm kvalifikoval jako pátý do dnešního finále závodu "2005 Telstra championships".

Kromě toho, že je Tomáš Pour úspěšným sportovcem, před časem také prokázal své tipérské schopnosti. V Tip Lize ČbL loni na jaře vyhrál okresní kolo!

Článek v Hattricku 2/2005

 

Magazín Hattrick číslo 2/2005

Hokejistovy čtyři kanadské body.

Hattrick, o kterém bych vám chtěl napsat se udál v posledním kole IV. třídy v sezóně 2002/03 v okrese České Budějovice. Na našem domácím hřišti v Dolním Bukovsku se v posledním kole rozhodovalo o vítězi IV. třídy a tedy i o jediném postupujícím do III. třídy. Soupeřem domácích byl ambiciózní celek Žabovřesky.

Celý rok jsme se přetahovali s hráči ze Žabovřesk o vedení v tabulce. Tři kola před koncem jara jsme prohráli na půdě Dřítně B 5:3 a za hlasitého posmívání kompletního týmu Žabovřesky jsme se s postupem do vyšší třídy loučili. Obrovským překvapením pro nás bylo klopýtnutí dosud suverénního týmu Žabovřesky na domácím hřišti proti hráčům Úsilného. Po roce se nám naskytla možnost bojovat v posledním kole o postup. Tentokrát jsme si tuto šanci na domácím hřišti nechtěli nechat vzít. Žabovřesky vedli o 3 body, proto nám jakákoliv výhra stačila k postupu, neboť jsme na hřišti soupeře uhráli remízu 2:2.

Hodinu před výkopem, když se začali scházet první domácí hráči, tým Žabovřesky byl již převlečen a pilně se rozcvičoval na hrací ploše. Zápas se nesl ve znamení velikého diváckého zájmu. Utkání přihlíželo úctyhodných 250 diváků, což je návštěvnost, kterou se nemůžou pochlubit týmy hrající krajský přebor. Celý první poločas se vyvíjel ve znamení urputné bitvy, kdy ani jeden tým nechtěl udělat chybu. Do druhého poločasu trenéři nasadili náš trumf, kterým byl extraligový útočník HC České Budějovice Martin Štrba. Hosté byli z tohoto střídání zřejmě zaskočeni, když viděli známého hokejového hráče. A již od úvodních minut druhého poločasu začal dirigovat hru našeho týmu z levé zálohy.. Najednou nám narostla křídla, spadla z nás nervozita důležitého zápasu a začali jsme soupeře jednoznačně přehrávat. V 53. minutě byl Martin faulován před pokutovým územím. Z následně nařízeného trestného kopu sám vymetl levý roh branky hostujícího týmu. Druhá branka na sebe nenechala dlouho čekat. Dorážkou odraženého míče po rohovém kopu zvýšil Martin na 2:0. V 75. minutě završil svůj hattrick Martin Štrba. Slalom mezi hostujícími zadáky zakončil nechytatelnou střelou k tyči. V 85. minutě si Martin při střídání vychutnal ovace zaplněného stadionu. To ale nebylo vše, v 88. minutě uzavřel skóre na 6:0 symbolicky kapitán týmu Václav Kulman střelou ze střední vzdálenosti.

První porážka týmu Žabovřesky v sezóně znamenala náš postup, který jsme řádně oslavili. Hlavní podíl na naší vysoké výhře 6:0 měl Martin Štrba, který stihl za necelý poločas dát tři branky a na jednu nahrát. Za tento výkon by se nemusel stydět ani v extralize. Hráči ze Žabovřesk po zápase podali protest, že za Dolní Bukovsko nemůže hrát fotbal hráč hrající hokej profesionálně. Jaké bylo jejich překvapení poté co zjistili, že Martin je skutečně kmenovým hráčem Dolního Bukovska, ale nehrál za tým již spoustu let. Díky jeho pomoci jsme se probojovali do III. třídy, v níž nadále setrváváme.

Václav Pour

 

Českobudějovické listy 15.12. 2004

Atlet Tomáš Pour by klidně mohl kývnout na nabídku některého z renomovaných českých klubů. Jenže z jeho tváře vyzařuje klid a spokojenost.

"Zatím chci zůstat u spolupráce s trenérem Coufem," říká skromně, ale přesvědčivě. Přitom je bývalý fotbalista Dolního Bukovska, odkud pochází, držitelem krajského rekordu v dálce. Svých 749 cm z roku 2001 vylepšil na 761. Podle odborníků má potenciál na to, aby atakoval osmimetrovou hranici. Absolvent českobudějovického Gymnázia olympijských nadějí a student Pedagogické fakulty, budoucí aprobovaný učitel tělocviku a zeměpisu, dvakrát v závodě porazil světovou desetibojařskou hvězdu Romana Šebrleho! Aktuálně patří do první pětky české dálky.

Jak zhodnotíte letošní atletickou sezonu? "Moc dobře v hale nezačala. Kombinoval jsem sport se školou. Spojit atletiku se studiem bylo docela těžké."

Zůstáváte studentem Pedagogické fakulty v Č. Budějovicích? "Studuju na Jihočeské univerzitě. Jsem v prvním ročníku."

Jak se vám při studiu daří? "Mám za sebou první ročník, přerušil jsem na rok kvůli závodění. Určitě bych chtěl dostudovat, zatím se ale tento rok chci věnovat sportu. Pak se uvidí."

Opět se potvrdilo, že studium tělocviku není pro skloubení s vrcholovým sportem jednoduchou variantou? "Po lyžařském výcviku jsem chtěl zkusit závody, trenér mi říkal, že to nebude moc dobré, ale zkusil jsem to. A skočil jsem šest devadesát. To bylo úplně strašné. Vůbec mi to nešlo. Dál a dál od lyžařského výcviku jem ve škole plnil zkoušky, ubylo tělocviku, každými závody jsem se zlepšoval."

Ještě v hale jste stihl nový krajský rekord, který měl hodnotu 737 cm... "To přišlo asi dva týdny před republikou. Tam se mi posledním pokusem, ale zaplať pánbůh za to, povedlo 751 centimetrů."

Tento výkon pro vás znamenal bronzovou medaili z MČR v hale. Pak začala příprava na závody pod širým nebem... "Nevěděli jsme, co z tréninku vznikne. Začalo to podobně, jako v hale. Přišel další výcvikový kurz, nejhorší byl cyklistický. Na něm jsem byl asi dva týdny před mistrovstvím republiky. Vrátil jsem se a zase jsme s trenérem jenom něco doladili."

A opět jste prokázal bojovného ducha, namotivoval jste se při posledním skoku... "Dal jsem 758. Posledním pokusem jsem o centimetr přeskočil Romana Šebrleho. On měl ještě jeden pokus, přešlápl a já skončil zase třetí."

Na slibné bilanci ze závodů MČR jste mohl postavit i přípravu v létě? "Přes léto jsem byl na tréninku každý den. Léto vždy bývá lepší, protože mám na přípravu čas. Na závodech na Slavii jsem týden po republice skočil 760."

Závodnické zkušenosti jste získával i na mezinárodní scéně, v Lublani jste za 759 znovu bral třetí místo... "Na tomto mítinku byl třeba Ergotič, to je dálkař, který už skočil přes osm metrů. Byla tam velice slušná konkurence. Tento Chorvat skákal i na olympiádě v Aténách (Siniša Ergotič byl stříbrný na ME - pozn. red.)."

Před OH v Aténách jste se znovu zúčastnil závodů, kde skákal i Roman Šebrle. Jaký to byl závod? "Na mítinku v Pardubicích Šebrle skočil 799 s větrem. Já dal 761 centimetrů (ale s větrem a nepatrným přešlapem se Pour přiblížil 780 cm! - pozn. red.) a říkal jsem si, že na mistrovství republiky dvadvacetiletých to bude super, že se mi to konečně povede. Jenže pak jsem si natrhnul sval."

Do domácího šampionátu zbývaly tři týdny, nestačil jste se dát dohromady? "Dal jsem svalu klid, dostal jsem se k fyzioterapeutovi. Zkoušeli jsme všechno, ale bohužel to nevyšlo."

Na závodech jste se objevil... "Cestoval jsem tam s tím, že to zkusím. Jenže jsem sval cítil už při rozběhu. Raději jsem toho nechal, protože hrozilo, že se zraním ještě víc. Přišel jsem tak o start na mezistátním utkání, na který jeli tři závodníci. Třetí, který postupoval, na těchto závodech měl skočeno 722. Já za letošek na nejhorších závodech skočil 730. Dá se říct, že bych to měl zvládnout. Forma byla, je to škoda."

Všechno zlé je pro něco dobré. Vytěžil jste z další zkušenosti? "Dostal jsem se k doktoru Hrdému, ten mi na fyzioterapii poradil nějaké cviky. Do příštího roku už mne snad smůla opustí."

Natržený sval je bolestivá a dlouhodobá záležitost. Už je v pořádku? "Byl to sval na zadní straně stehna. Na ultrazvuku nezjistili vůbec nic, bylo tam asi minimum vláken. Léčil jsem se klidem, dělal jsem to, co mne nebolelo. Jezdil jsem na kole, plaval jsem. Teď už by to mělo být úplně v pořádku. Cítím se skvěle."

To příznivci jihočeské atletiky určitě rádi slyší. Jaké máte plány? "Jedeme hrubou přípravu, pomalu budeme přecházet na rychlost. S trenérem jsme zkoušeli měřenou padesátku. Loni jsem měl 5,96, letos jsem ji zaběhl za 5,89. A to jsme ještě nešli do rychlosti."

Z toho se dá vysledovat, že nejste na špatné cestě... "Je vidět, že jsem se zrychlil, teď to musíme přenést do techniky. Pracujeme hlavně na technice běhu. Přede mnou je mistrovství republiky mužů, které se v Praze na Olympu uskuteční dvacátého února. Pokud se nestane něco zásadního, měl bych snad být na bedně. Pokud se to povede, zase to pro mne bude úspěch."

Letos jste do svého plánu zařadil cestu za teplem, co si od ní slibujete? "Nejprve bych chtěl být na republice do třetího místa, pak poletím do Austrálie. Měsíc tam budu u příbuzného na soustředění."

Počítáte i s účastí na australských mítincích? "Měl bych absolvovat dva závody. Limit, na který se připravuji na léto, je 770 centimetrů. Musí se skočit pod otevřeným nebem, výhodou je, že v Austrálii ta možnost bude. Chtěl bych spojit trénink a závody."

Výhledově už se chystáte na ME do dvaadvaceti let, které se uskuteční v Erfurtu? "Myslím, že splnění limitu by mělo být v mých silách. Pokud se nestane něco mimořádného, že mi závody nevyjdou pro špatné počasí, nebo něco podobného, tak bych 770 centimetrů mohl skočit."

Asi si vzpomenete na obtížné plnění limitu před ME osmnáctiletých? "Čím víc se blížil termín pro splnění limitu, měl jsem to v hlavě a nešlo mi to. Doufám, že se mi podaří limit skočit co nejdřív, abych to nemusel honit na poslední chvíli."

Vaší atletickou specializací je samozřejmě dálka, překvapivě se objevujete i s oštěpem v ruce? "Je to doplněk. Na závodech většinou jdeme dálku, právě když se běží stovka. Občas si zaběhnu dvoustovku, ale většinou jdu na oštěp. Docela mne to baví. Speciálně netrénuji, ale je to disciplína, ve které bez tréninku hodím kolem dvaapadesáti možná třiapadesáti metrů. Není to v republice na supertřídu, je to opravdu jen doplněk."

Netajíte se tím, že spolupráce s trenérem Coufem vám vyhovuje, asi byste si ale v Sokole ČB dokázal představit lepší podmínky? "Podmínky jsou trochu těžší, to je pravda. V koridoru haly to ještě jde. Alespoň tu něco je, i když to není nejlepší. Venku ale trénujeme na škváře. To je hodně starý povrch. Všichni se připravují na tartanu. To je úplně něco jiného."

Spolupráce s dalšími českobudějovickými oddíly nefunguje? "Ve Čtyřech Dvorech třeba chodíme na tartan, ale není tam zase takové zázemí jako u nás. V Sokole máme posilovnu, sprchy, jenže s povrchem je to hodně špatné."

Přestup za lepšími podmínkami do některého z renomovaných českých klubů nechystáte? "Zatím ne. Neuvažuju o tom. Pokud bych chtěl, asi by mi nikdo nebránil. Já jsem ale spokojen s trenérem, i proto jsem zůstal v Budějovicích na škole. Chci trénovat s Jirkou Coufem. Maximálně připadá v úvahu hostování."

Sokol ČB nastupuje ve druhé lize, v nejvyšší soutěži byste si rád zazávodil v Praze? "Loni jsem byl v Domažlicích, projevili o mne zase zájem. Řekl jsem, že pokud půjdu do první ligy, tak určitě zase do Domažlic. Je to příjemný klub, který vychází vstříc. S Domažlickými se jedná velice dobře."

Domažlice ale jsou prvoligové, co extraliga?"Nejprve jsem loni měl nabídku z Olympu, pak se ale z Prahy dlouho neozývali a já se domluvil s Domažlicemi. Letos to vypadá tak, že bych měl jít i extraligu, závodil bych s nejlepšími v republice."

 

Českobudějovické listy 8.7. 2003

Žabovřesky chtějí výš

Nešťastný scénář měl pro celek Žabovřesk závěr sezóny ve III. Třídě, kde přišel o postup v posledním kole."O postup jsme nepřišli ane tolik v Dolním Bukovsku jako už předtím v Úsilném, kde jsme jen remizovali 1:1, přestože jsme měli spoustu šancí. Stačilo dát gól a byli jsme jistý postupující," lituje sekretář oddílu Jan Tomášek. V Dolním Bukovsku podle Tomáška nepřály Žabovřeskám okolnosti. "Došlo k tomu, že proti nám do druhého poločasu za stavu nula nula nastoupil Martin Štrba, který celou sezonu nehrál, a rozhodl zápas. Po druhém gólu už bylo jen otázkou, jakým skóre utkání skončí," krčí rameny Jan Tomášek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

www.sportovci.cz

Aktuality:

19.4.2015 - První jarní kolo  mužů "B", a vítězný zápas s N.Hodějovice 1:0

18.4.2015 - Pohodové vítězství mužů "A" 2:0 v Číměři s Novou Bystřicí

 

16. 7. Luboš

Zítra: Martina

znak 2.jpg

 Tabulka 1B třída skupina D

1.Dolní Bukovsko

2. Jistebnice

3. Slavonice

4. Březnice

5. Ratib.Hory

6. Malšice

7. Třebětice

8. Řepeč-Opařany

9. Třeboň B

10. Mladí Vožice

11. Lom U Tábora

12. Lišov

13. Lomnice nad Lužnicí

 

Sponzoři:

www.heluz.cz

MK Milan Krška - zemní práce

bagr.jpg

Městys Dolní Bukovsko

www.dolnibukovsko.cz

Bazény shop

www.bazenyshop.cz

Truhlářství Musel Josef

www.truhlarstvi-musel.cz

Návštěvnost stránek

077907