Výroční zpráva o činnosti sboru 2009

I já vás tady všechny vítám, jak jménem svým tak i za hasiče z Dolního Bukovska. Nyní vás seznámím s naší činnosti za posledních dvanáct měsíců. Jelikož letos končí pěti leté volební období, svolali jsme na sobotu 7. 11. členskou schůzi, kde jsme vyřešili vše, co se týká členské základny a voleb, tak že o tomto tématu se tady nebudu již blíže zmiňovat. I letos jsme pořádali hasičský bál, sice výzdoba sálu nebyla tak honosná, jako loni, když byl stý, ale přesto jsme si dali záležet. Přichystali jsme bohatou tombolu a zajistili pěkné předtančení. Bohužel nepřišlo tolik návštěvníků, jako jsme byli zvyklí z let minulých. Dokonce nám zbyla nějaká tombola, což se nám ještě nikdy nestalo. Přesto si myslím, že ti co náš bál navštívili, si to užili. Od dubna do října jsme s naší vyhlášenou polní kuchyní absolvovali mnoho akcí, celkově jich bylo třináct, což znamená o jednu víc než loni. Mimo vaření na hasičských soutěží, jsme ve třech případech zabezpečili jídlo a pití na hasičských oslavách našich kolegů. V Dolním Bukovsku jsme pořádali jednu akci hudebního léta, Bukovské setkání a v neposlední řadě jsme pohostili hosty na oslavách 100 let založení Tělovýchovné jednoty sokol Dolní Bukovsko, kde jsme vyzkoušeli náš nový, velký stan přivezený z Polska. Letos se kolem činnosti s polní kuchyní podílelo docela dost členů. Mělo to tu výhodu, že se mohli vystřídat podle toho, kdo měl na jakou akci čas. Za vydělané peníze z těchto akcí jsme v září zakoupili ojetou devíti místnou dodávku. Budeme jí používat hlavně na vození dětí po soutěžích. Letos jsme opět udělali dětský den školce, a mimo to jsme předvedli pěnidlo na dětských dnech dětem ve Svinech, ve Bzí a u nás v Bukovsku. Všechny děti byli spokojené a z pěny někdy nebyli ani vidět. Jak se tvářili maminky, po příchodu dětí domů to už nevíme. Stejně jako loni jsme i letos uspořádali den otevřených dveří. Děti si zasoutěžili a dospělí se mohli podívat na naše vybavení a techniku. Vzhledem k tomu, že nám vyšlo počasí, tak jsme přivítali mnoho návštěvníků. Našim členům, kteří slavili životní jubileum došel za hasiče vždy někdo popřát. Samozřejmě jsme se účastnili všemožných společenských akcí, oslav a schůzí ostatních hasičů. Ke konci září vyšel v Českobudějovickém deníku článek o Bukovských hasičích. I když se v něm objevila nějaká ta malá nepřesnost, tak si myslím, že je dobře, že se o hasičích do novin píše. Někteří členové se divili, že v novinách byla otištěna fotka členů zásahové jednotky, pořízená před 7 lety u příležitosti oslav 120 let založení zdejších hasičů. Je to tím, že bohužel novější společnou fotku nemáme a stálo by za úvahu nechat jak členskou základnu, tak i zásahovou jednotku vyfotit, ale to bychom se museli někdy všichni sejít. O činnosti našich mladých hasičů vám povím jen několik málo vět, více později uslyšíme od jejich vedoucí. Už loni nám děti začali dokazovat, že čas věnovaný nácviku začíná přinášet své výsledky. Nedávno jsme jim museli pořídit nový nábytek do klubovny, aby se jim na výstavku vešly všechny ceny ze soutěží. Za odměnu jeli na výlet do Jihlavy a Pelhřimova, kde se jim moc líbilo. A co se týká všech jejich vedoucích tak si za čas věnovaný dětem zaslouží velké poděkování. Loni jsme tady mohli vidět, jak dva z nich dostali od dětí na památku jakousi plaketu s nápisem nejlepší vedoucí. Co víc by si mohli přát, vždyť jejich přístup a činnost ohodnotili sami děti. Letos na jaře se domluvili kluci ve věku od 15 do 17 let, že by chtěli začít běhat za hasiče. Když mě vedoucí mládeže oslovila, jestli bych jim nepomohl s nácvikem, tak jsem okamžitě souhlasil. V té době jsem nevěděl, co mě s nima čeká a nemine. Do odjezdu na jejich soutěž zbývali pouhé tři týdny. Většina z nich se s hasiččinou nikdy nesetkala, a tak jsme museli začít od základu. Na místní hřiště jsme chodili každý den tak na dvě až tři hodiny, abychom toho stihli co nejvíc. Každý z mých kolegů, kdo nás viděl a hlavně mládežníky slyšel při nácviku mi povídal, že mě obdivuje, jak můžu být tahle v klidu, ale co, každému z nás bylo někdy patnáct. V pátek 5.6. , jsme se vydali na soutěž do Českých Budějovic, kam jsme jeli hlavně na zkušenou. Soutěžilo se ve stovkách, štafetě, útoku a psaní hasičského testu. V celkovém součtu skončili na třetím místě, to že to bylo ze tří mužstev je našim, malým tajemstvím. Co se týká mužů, tak letos jsme se zúčastnili 8 soutěží. Nyní zmíním jen několik z nich. I když máme k dispozici závodníky na složení pomalu tří mužstev, máme čím dál větší potíže, abychom složili alespoň jedno. Letos jsme začali na obvodové soutěži, kde se místo stovek běhala člunková štafeta. Ta se nám sice moc nepovedla, ale v následujícím útoku jsme dominovali a tím si zajistili celkové vítězství. V Budějovicích se nám už tolik nevedlo, i když jsme letos chodili cvičit a hlavně běhat. Po stovkách jsme byli na 8 místě, následná štafeta se ani jednomu našemu mužstvu nepovedla a v útoku jsme s časem 29,67 vteřiny, skončili na devátém místě. Závodníci na pátém místě měli čas 29,10 vteřiny, což znamená, že od pátého místa nás dělilo pouhých 57 desetin sekundy. V celkovém umístění jsme tak skončili na chvostu závodního pole. Na soutěži v Týně k uctění památky pana Maška se nám povedlo obhájit loňské vítězství, i když jsme tam jeli s velmi omlazeným týmem. Jen tak ze zajímavosti, já sám jsem za Bukovské hasiče odběhal víc soutěží, než činí součet absolvovaných soutěží zbylých šesti závodníků. Před domácím publikem se nám tolik nevedlo, i když za nás běžely dva týmy. Po 5 sezónách jsme zaznamenali neplatný pokus a tým A po zaváhání skončil na 6 místě. V PS osmičkách nás Křenovice předběhli o 2 setiny sekundy a tím pádem nás odšoupli z medailového umístění. Co se týká zásahové jednotky, tak loni nám úřad Městyse zakoupil ojetý vůz Nissan. Používáme ho k převozu polní kuchyně a hlavně při dojezdu k zásahu typu ořezávání větví a podobně, kam jsme doposud museli jezdit s Avii, nebo Liazkou. Hned po jeho přivezení jsme se pustili do jeho předělávání. Asi před měsícem jsme toto auto nastříkali, ale stále na něm máme co dodělávat. Od letošního ledna máme v zásahové jednotce 27 členů, kteří absolvují všemožné školení a pečují o naší techniku, aby byla v akceschopném stavu. Na námětové cvičení nás letos v dubnu pozvali naši kolegové z Týna, za což jim touto cestou děkuji. Údajně hořela budova v bývalém vojenském objektu. Jednou jsme měli planý poplach, mělo jít o odsávání vody v Dolním Bukovsku. Skutečných zásahů bylo 19, z toho 7 technických pomocí jako asistence při nehodě, čištění kanalizace, mytí vozovky a podobně. Ve dvou případech jsme byli jako záloha na místě a to u Mažic v lese a v Neznašově u hořící bytovky. Při povodních jsme pomáhali odsávat vodu v obcích Ševětín, Mazelov a Vitín. V Týně jsme se podíleli na hledání osob v hořícím pečovatelském domě. U obce Želeč jsme dováželi vodu k likvidaci ohně na místní skládce. Ve čtyřech případech jsme vyjeli k hašení stohu. Jednou jsme hasili hořící kompost v bývalém hnojišti. Největší a nejkomplikovanější zásah jsme letos měli při hašení sklaďáku plného velkých balíků sena a slámy, kde celkem zasahovalo pět jednotek. Bylo zde nebezpečí, že díky vysoké teplotě může dojít k poškození statiky stavby. Nejsmutnější na tom je, že tuto stavbu někdo úmyslně zapálil. Všechny zmiňované balíky bylo nutné pomocí čelního nakladače Manitou vyvozit ven a zalít vodou. Naše jednotka při tomto zásahu použila na hašení přibližně 250 kubíků vody. To je ode mě dnes vše. Nyní už mi nezbývá nic jiného, než vám poděkovat, že jste si mě vyslechli a popřát vám u nás v Dolním Bukovsku příjemnou zábavu, děkuji.

Za SDH Dolní Bukovsko velitel sboru Tomáš Pavlásek